Loni na Vánoce skončila doba marnotratných reklamních TV spotů a apoštol Petr (Čtvrtníček) nám na saních tažených falešnými lacinými soby přivezl trend reklamy „Jako ze života“.
Najednou se ukázalo, že to jde i bez nabubřelých kreativních cvičení a tak inzerentům nezbylo než reagovat.
Hezky po svém se nového trendu ujala Vitana.
Loni vytvořila prototyp slaďounké okaté totální slepice a letos svůj rejstřík postav dále rozšiřuje.
Jedna slepice nestačí, přibyla nešťastná studentka, přibyl i rozšafný taťka glosátor – veršotepec, i „ségra“, pro kterou kašírovaný kousek čehosi zelenobéžovou řídkou kaší „vypadá dost luxusně“…
Situace ve spotech „jako ze života“
Zoufalé děvče se učí dlouhou báseň uprostřed příprav nedělního oběda, kde každý ruší ji i ona každého, „ségra“ kouká přes rameno „ségře“ na hrudku čehosi, co se zřejmě stane za pár chvil potravou (jejich společného?) manžela…
Jaký cíl sleduje ta nechutně upatlaná, vlezle lajdácká výslovnost, pouťová atmosféra jako samo jedno velké klišé? Proč tak nereálná prostředí a situace?
Vitana vždycky byla ta polívka, kterou si člověk uvařil, když nebylo zbytí.Na to byla dobrá, na tom si udělala jméno… Tak proč se toho k čertu nedrží?
Asi proto, že se ke všem těm problémům s lupy, erekcí, menstruací, klimakteriem, prostatou, celulitýdou a kouzly mňamózus sluší přidat i svůj Geniální Manažerský Otisk.
Nebo je snad nějaký rozumný důvod pro existenci slavíka Růžipěla?